Vzhledem k tomu že Hvězdule si naplánovala krytí na Vánoce a navíc na dobu kdy byl na cestách led a sníh, rozhodli jsme se, že poletíme letadlem. Po určitých komplikacích (na zákaznické lince ČSA nám nejdříve řekli že pes může letět jen do 6 kg i s přepravkou) se nám podařilo zakoupit tou dobou již značně drahou letenku. Pro jednoho člověka a jednoho psa to bylo přes 10.000,-. Byla to ale nejjednodušší cesta, jak se na krytí dostat.
Na letiště jsme dorazili s velkým časovým předstihem a udělali jsme dobře, protože na terminálu 1 kde se odbavují lety mimo EU šlo odbavení dost pomalu a panoval mírný chaos. Na druhou stanu je pravda že všichni byli milí a přátelští, takže nakonec jsem se i s Hvězdulí odbavila a vyrazila k letadlu.
Letěli jsme menším vrtulovým letadlem, takže to trochu víc házelo než u klasického velkého. Hvězdule byla ale celou dobu naprosto v pohodě, jen při vzletu a přistání vykukovala z tašky co se děje. Jinak ale snášela cestu úplně bez problému. Jen já když jsem viděla čím poletíme (vypadalo to jako autobus s křídly) tak jsem trochu znervózněla. Když jsme přiletěli do Bělehradu, dokonce nás od letadla ani nevezli autobusem. Letadlo prostě přijelo ke vstupu na letiště a letušky nám ukázaly že máme kráčet do blízkých dveří. Celá akce tak měla atmosféru soukromého krycího letu pro Hvězduli.
Po příletu do Bělehradu na nás už čekala dcera Radeho (majitele chovatelské stanice Von Masterhof) se svým přítelem a vydali jsme se na cestu z letiště do městečka Mladenovač, kde nás Rade přivítal a ubytoval. Vzhledem ktomu že jsme dorazili kolem půlnoci, odložili jsme první pokus o krytí na druhý den a šli spát.
Druhý den jsem kromě krytí vyrazila i na první prohlídku okolí. Bylo nádherné a na naše zimní poměry nevídané počasí - teplo, skoro 20 stupňů a sluníčko. Bylo tak teplo, že jsem chodila venku jen v tričku. Místní obyvatelé, zřejmě nezvyklí na naše zimy na mě nevěřícně zírali a jedna hodná babička se mě dokonce šla zeptat, zda mi není zima.
Mladenovač je malé městečko s poklidnou atmosférou. Snoubí se v něm staré s novým. Najdete tu značkové obchody, elektroniku, prostě všechno na co jsme zvyklí z českých měst. Lidé jsou zde ale starosvětsky přátelští, přesto že se jedná o poměrně velké město tak se všichni znají, zdraví... Rade dokonce nechal na ulici odemčené auto s klíčky v zapalování. Na můj dotaz zda nemá strach mi odpověděl jednoduše - všude kolem jsou moji přátelé, dají pozor.
Celé město zažívá stavební boom, takže všude na okrajích můžete vidět nové nebo rozestavěné domy, v centru se staví supermaket. O to větší překvapení bylo, když po silnici proti mě kráčelo stádo ovcí a koz hnané usměvavým starým pánem. Stejně tak na ulicích můžete vidět celou škálu aut od moderních krasavců, po vozidla která u nás už dávno nevídáme. Oblíbené jsou staré mercedesy, bavoráčky a audiny, naleštěné a udržované stále slouží ke spokojenosti svých majitelů.
Pro ateistu z čech je překvapivé i zcela přirozené začlenění pravoslavného náboženství do života lidí. Typickým příkladem jsou časopisy pro děti s náboženskými motivy vesele si hovící vedle běžných titulů na stáncích, nebo tapeta na pozadí počítače s motivy světců.
Trochu problémem je zde velké množství toulavých psů. Manželka Radeho mě před nimi varovala, ale neměla jsem s nimi žádné problémy. Kupodivu všichni vypadají docela spokojeně, z lidí mají respekt ale nezdá se že by jim někdo ubližoval. Na silnici si jich řidiči sice moc nevšímají (maximálně zatroubí) ale psi jsou zvyklí že si musejí dávat pozor, takže se včas klidí z cesty.
Je škoda že se mi nepodařilo prohlédnout si větší část Srbska, ale Mladenovač má neopakovatelné kouzlo a pokud budete mít cestu kolem, nebo budete uvažovat o návštěvě vzdálenější výstavy, určitě stojí za to Srbsko navštívit.
V chovatelské stanici Masterhof jsou odchováváni dobrmani (s těmi také Rade začínal) trpasličí pinčové a teď přibyla také fenka neměckého pinče, která má založit jejich chov v Srbsku. Líbily se mi povahy psů, všichni byli veselí a vyrovnaní. Když jsem viděla mladé dobrmany, nejradši bych si některého odvezla domů. Z trpasličích pinčů všichni vynikají krásnou stavbou těla a perfektním úhlením.
Měla jsem radost když jsem viděla naživo syna Lucky L. Maxe Mickyho - kéž by Hvězdulka dala takhle krásně stavěná štěňata.
Misha (Lucky L. Max) je jak říká Rade "pánem dvora". Jako jediný smí chodit do domu a všichni ostatní psi z něj mají velký respekt, dokonce včetně dobrmanů.