Do Taty jsme se vydaly spolujízdou - jak se ukázalo, dost nešťastně zvolenou. Nemá smysl dlouze popisovat co všechno se cestou dělo, bylo to opravdu hodně divoké, nejhorší ale asi bylo, že místo spaní v domluveném karavanu nám bylo oznámeno nejdříve že ať zkusíme spát v autě, jinak bychom museli dát naše psy do klece (aby nesežrali bišonky), postupně se to změnilo na to že v autě spát musíme a když jsem před druhou nocí řekla, že v autě kde bylo asi pět stupňů opravdu spát nejde (neměli jsme ani pořádný spacák, natož teplé oblečení) pan Dlabal pravil že oni jeli na dovolenou a tudíž je nemáme co otravovat a na skutečnost že půlku nákladů na karavan platíme my že kašle.
Ještě první den jsme jakž-takž přežily, auto bylo vyhřáté z cesty. Náladu nám zlepšila výstava, kde jsme potkali nejen majitelku chovatelské stanice von Karpatia (kterou jsme až do té doby znaly jen z internetu a která také vlastní fenku od Annette) ale také sympatickou paničku velice úspěšné finské fenky Greatman's Lucky Lips a spoustu dalších skvělých lidí. Stihly jsme i vystát frontu nejřív na vynikající "americké" párky v rohlíku, které neuvěřitelným tempem vyráběli maďarští stánkaři, ale také na stejně skvělý trdelník s oříšky. Jediným stínem bylo, že se nám nepodařilo sehnat ubytování, bohužel jsme si navíc neuvědomily, že auto celý den stálo a tudíž v něm bude ještě větší zima.
Druhá noc byla strašná. Zahřívaly jsme psy jak se jen dalo, přesto nám ale bylo všem zima. Po chvíly jsme zjistily že do auta navíc táhne nedovřenými dveřmi. Alena vstala a asi třikrát s nimi bouchla, aby zacvakly. To ale neměla dělat. Z karavanu se vyřítila paní Dlabalová (která se už během cesty a prvního dne projevovala agresivně), začala na nás řvát sprosťárny a když jsem se jí snažila v klidu vysvětlit, že jsme se jen snažily zavřít dveře, začala se s řevem naklánět do auta, vyhrožovat a vypadalo to že dojde k fyzickému napadení. Nakonec jen práskla dveřmi a odešla. Po této příhodě jsme zůstaly jako opařené. První jsem se vzpamatovala já, a sbalila do jedné tašky všechny doklady a peníze, pro případ že bychom musely z auta během noci utéct. Poté jsme se zamkly a snažily se spát, což šlo špatně. Druhý den jsme ještě před rozbřeskem zbalily všechny věci a odešly na místo přejímky, kde přítomnost ostrahy zajišťovala bezpečí.
Naštěstí se nám hned ráno podařilo najít náhradní dopravu do Bratislavy v podobě slovenských vystavovatelů (kterým tímto moc děkujeme) a také náhradní dopravu pro naší výstavní klec, která se s námi do malého auta už nevešla (taktéž posíláme mnoho díků). Přesto jsme si nedělní výstavu neužily. Obě jsme byly tak promrzlé, že o nějakém předvádění se nedalo moc mluvit, začala se ozývat bolest v krku a ostatní známky prochladnutí. Psi byli přes všechno zahřívání také promrzlí a fenky se vcelku pochopitelně nepředváděly. Až v kruhu jsme zistily že Winninka nastydla na zádíčka, která jí bolí a nedovolují stát rovně.
Byly jsme šťastné když jsme ve vyhřátém autě s příjemnými lidmi výstavu konečně opouštěly. Psi se krásně prohřáli a naštěstí v Bratislavě nám jel téměř hned vlak EC do Prahy, takže všechno nakonec dobře dopadlo. Na celé věci je pozitivní jedině to, kolik se našlo lidí kteří nám v nouzi ochotně pomohli. Znovu nás to utvrdilo v tom, že kynologové jsou skvělí lidé a každá vyjímka jen potvrzuje pravidlo. Chtěli bychom všem moc poděkovat nejen za pomoc, ale i za morální podporu ve svízelné situaci.
Náš názor:
Upříme řečeno jsme byly oba dva dny z rozhodčích trochu rozpačité - posuďte sami podle fotografií. Zvlášť druhý den nás překvapilo, že si rozhodčí nepozval do kruhu o CACIB Jaspis (které zadal CAC ale řekl že je na CACIB příliš mladá) ale pozval si tam Winninku, která měla bolavá záda, a do soutěže jsme s ní nastoupily jen díky mohutnému hecování z okolí. Zatímco Jaspiska vypadala po předešlé noci jen trochu zkroušeně, Winni vypadala hrozně a původně jsme uvažovaly o odstoupení již v průběhu posuzování třídy, ovšem panu rozhodčímu to nevadilo a než jsme si stačily odstoupení rozmyslet, měla Wininka titul CAC, s tím že prý má jít narozdíl od Jaspis o CACIB.
Výsledky:
Trpasličí pinč Miniature pinscher - rozhodčí judge - Zeidl József
psi - třída otevřená | 29.10 | 30.10 | |
Oman mini von Karpatia majitel: Dohóczki Tamás |
V1 CAC r.CACIB | ----- | ![]() |
Tengerparti Athos majitel: Ordog István |
V2 r.CAC | V1 CAC r.CACIB | ![]() |
psi - třída šampionů | |||
Mátraszépe Victory majitel: Vaskó László és Zhuravleva Marina |
V1 CAC CACIB BOB | V1 CAC CACIB BOB |
![]() |
Feny - mezitřída | |||
Exigor's Jaspis in Black majitel: Jana & Alena Kutíková |
V2 r.CAC | V1 CAC | ![]() |
Punch mini von karpatia majitel: Dohóczki Tamás és Stifter Zsuzasanna |
V1 CAC r.CACIB | ----- | ![]() |
Feny - třída otevřená | |||
Exigor's Winning Wera majitel: Jana & Alena Kutíková |
V1 CAC CACIB | V1 CAC | ![]() (foto archiv) |
Nina v. Struck majitel: Lieselette Faath |
----- | V - pozdní nástup do kruhu | |
Onyx mini von Karpatia majitel: Dohóczki Tamás és Stifter Zsuzasanna |
V2 r.CAC | ----- | ![]() |
Feny - třída šampionů | |||
Cita od Poděbradské Brány majitel: Pavla Vrátná |
V2 r.CAC | V2 r.CAC r.CACIB | ![]() |
Greatman's Lucky-Lips majitel: Marie-Louise Bjorndahl és Pia & Matti Koivukoski |
V1 CAC | V1 CAC CACIB | ![]() |