O plemeni
Letmý pohled do historie
Jaký je pinč
Zdraví
Pro koho se hodí
Pověry a nepravdy o pinčích
Letmý pohled do historie
Psi typu pinče se v Evrope vyskytovali odnepaměti. Byli to předkové všech dnešních plemen pinčů a kníračů, houževnatí a odolní, tak aby mohli přežít v náročných podmínkách. Nikdy nepatřili mezi psy aristokracie, proto se s nimi narozdíl od mnoha jiných plemen jen minimálně setkáváme na obrazech a jiných uměleckých dílech.
Historie čistokrevného chovu se začala psát koncem 19. století, kdy vznikl v Německu chovatelský klub kníračů a pinčů. Od té doby prošlo plemeno obdobími rozkvětu i úpadku, také jeho exteriér se měnil. Protože trpasličí pinč vznikl zmenšením ze stejných předků jako německý pinč, začali se chovatelé velice brzy potýkat se známkami miniaturizace, které jsou ale u trpasličího pinče krajně nežádoucí a přestavují vždy hrubou vadu. Cíleným chovem se ale již dnes daří tyto znaky potlačovat a dnešní moderní trpasličí pinč je elegantní, vyvážený a atraktivní pes, s typickou vyrovnanou sebevědomou povahou a ohnivým temperamentem.
Jaký je pinč?
Trpaslicího pinče si většina lidí představí jako rozklepanou chudinku, případně obézní váleček na tekých nožičkách. Tyto představy jsou bohužel přiživovány velkým podílem jedinců bez PP, často chovaných systémem čím menší, tím lepší s přikřížením jiných plemen.
Pravý trpasličí pinč má ale k takovému vzhledu velice daleko. Naopak je to houževnatý, fyzicky výkonný pes. Díky jeho konstituci je možno s ním provozovat většinu kynologických sportů. Je to ideální pes pro každého, kdo sám žije aktivním životem a chce svého psa brát co nejvíce s sebou. Trpasličí pinč s Vámi může stejně dobře absolvovat třeba čtyřicet kilometrů těžkým terénem, jako návštěvu luxusního hotelu. Snadno ho odvezete v tašce, stejně snadno může třeba běhat vedle koně.
 |
Další obrovskou výhodou je povaha. Pinč je přirozeně nebojácný, aktivní a inteligentní. při správné motivaci se dobře cvičí a bez problémů zvládá stresové situace a je velmi adaptabilní. K cizím lidem se chová s přiměřenou nedůvěrou, dobře vychází s dětmi a při dobré výchově mu nedělá problém ani soužití s domácími zvířaty. (na obrázku Vininka s morčetem Fazulákem) |
My samy jsme s našimi psy absolvovaly stovky nejrůznějších situací, cesty všemi dopravními prostředky, spaní v různých hotelech, ale i ve spacáku. Všechno zvládli naprosto bez problémů. Zvládají jezdicí schody, dokáží projít po jakémkoliv terénu, projdou za jízdy mezi vagóny vlaku (i člověku se někdy nechce do uličky kde se v hrozném kraválu třese podlaha, strop i stěny vlézt). Nevadí jim střelba, dělobuchy, oheň. Nebojí se velkých psů, koní ani jiných zvířat. Nikdy jsme je na nic nezvykaly - prostě jsme braly jako samozřejmost že nová situace nebude problém, a ona také nikdy nebyla. Každý rok čteme v novinách, jaké problémy dělá Silvestr psům. U nás probíhají oslavy tak, že línější část smečky spí a ta aktivnější (Ikýš s Wininkou) stojí na okně a se zalíbením s námi sleduje rachejtle.
V neposlední řadě nesmíme zapomenout na pinče jako atraktivního výstavního psa. Exteriérově kvalitní, dobře připravený a perfektně předvedený pinč vypadá opravdu efektně a může konkurovat i velkých a chlupatým plemenům, se kterými soutěží v ll. FCI skupině. Přitažlivý je na něm právě kontrast dokonalé stavby těla bez známek miniaturize a malé velikosti. Navíc ho kvůli výstavní kariéře nemůsíte nijak omezovat, jako je tomu často u dlouhosrstých plemen.
Zdraví
Pinč patří mezi několik málo plemen, která netrpí žádným specifickým dědičným onemocněním. Naopak typické je pro něj pevné zdraví a vitalita. Fenky bez problémů zabřezávají a naprosto běžně rodí 7 i více štěňat, což je u jiných, takto malých plemen nevídané. Pinčům se dokonce vyhýbají i jinak u malých psů běžné problémy s luxací čéšky. V Čechách se sice testy běžně nedělají, ale v severských zemích (Švédsko, Finsko, Norsko) ano a pes s pozitivní luxací je naprostou vyjímkou.
Typickou vlastností je také dlouhověkost. Víme o hned několika psech, kteří překonali hranici 20 let a věk 16 nebo 17 let není u pinče nic zváštního.
Pro koho se hodí?
Pinč je specifické malé plemeno. Nelze ho srovnávat s klasickými společenskými plemeny (ani se mezi ně oficiálně neřadí). Naopak, v oficiálním dělení se řadí do druhé FCI skupiny, mezi plemena jako je dobrman (ostatně jeho blízký příbuzný) rotvailer, boxer, ruzné typy mollosů (například cane corso, německá doga nebo mastin) a pastevecká plemena (jako je středoasiat nebo šarplaninec). Jsou to plemena používaná převážně k obraně a hlídání. Pinč je sice z celé skupiny nejmenší, všemi ostatními vlastnostmi do ní ale jednoznačně patří.
Každý kdo si pinče pořizuje, musí počítat s tím, že je to pes aktivní, který potřebuje zábavu a zaměstání. Pro pěkný vzhled a spokojenost potřebuje také poměrně dost pohybu. Nezbytná je důsledná výchova, ale pozor - surovost a nespravedlnost pinč nesnese a reaguje na ní agresí.
Je to pes pro každého činorodého člověka, který si dokáže zjednat přirozený respekt, zároveň ale také dokáže respektovat psa jako partnera. Pinč se dá snadno cvičit, neočekávejte ale od něj slepou strojovou poslušnost - odporuje to jeho inteligenci a samostatnosti.
Pověry a nepravdy o pinčích
Snad s žádným jiným plemen se nepojí tolik nepravdivých a zkreslených názorů, jako s trpasličím pinčem. Vybrali jsme zde jen několik nejčastějších.
Pinč je slabý, bojácný a roztřesený
Kdo dočetl až sem, ví že pravý opak je pravdou. Pinč je jedno z nejhouževnatějších a nejdravějších plemen s velice pevnou povahou.
Pinčové trpí luxací čéšky
Že pinčové trpí luxací čéšky můžete velice často slyšet nejen od "obyčejných" lidí, ale i od veterinářů. Pinč je totiž často strkán do jednoho pytle s jinými malými plemeny, u kterých se tento problém opravdu vyskytuje. U pinčů však fakta hovoří jinak. V zemích kde se vyšetření provádí (u nás bohužel zatím ne, takže nemáme potřebná data) se pes s pozitivní luxací vyskytuje naprosto vyjímečne - z několika set vyšetření, která jsme viděli byli pozitivní pouze dva psi s nejlehčím stupněm.
Pinč je uštěkaný
Historie plemene dává základ k většímu sklonu ke štěkání. Chronicky uštěkaní psi které občas vídáme jsou ale produktem nudy a nicnedělání. Pinč je inteligentní a aktivní pes který potřebuje zaměstnání. Když mu ho dáme, nebudeme o něm doma ani vědět natož aby obtěžoval štěkotem.
Pinč se nesnese s domácími zvířaty
Pinč byl chován jako lovec myší, potkanů a všeho co by mohlo na dvoře škodit. Většina pinčů má proto velmi vyvinutý lovecký pud a na poli si před nimi žádná potenciální kořist nemůže být jistá. Protože však pinč stoprocentně respektuje majetek svého pána a svou smečku, není problém ho navyknout i na domácí zvířada, pokud postupujeme přiměřeně opatrně a dáme psu najevo, že zvíře je naše a patří k domácnosti. Naši psi žijí od počátku s morčaty, křečky, myšmi a dalšími drobnými mazlíčky. Jejich soužití nebylo nikdy problém. Zatímco myš na poli bez váháni zakousnou, naši křečcci se před nimi mohli vždy bez omezení promenádovat po koberci, morče s nimi dokonce spalo na pelíšku.
Pinč je křehký a nesmí si hrát s velkými psy
Přesto že je trpasličí pinč malý, je poměrně robustní a rozhodně není křehký. Navíc se vyznačuje značnou mrštností a rychlostí. Hry s velkými psy (od německého ovčáka výše) je proto třeba kontrolovat, ale bylo by chybou v nich psu branit. Mohl by se zbytečně stát vůči velkým psům nedůvěřivým a útočným.
Pinč je kousavý a útočný
S tímto názorem se bohužel setkáváme stejně často jako s nevychovanými pinči. Nejčastější přičinou je zde špatná znalost plemene, díky které si pinče pořizují lidé, očekávajícíod psa úplně jiné vlastnosti než které pinč má. Pinč není pudlík ani bišonek, je to potomek hlídacích psů a příbuzný dobrmana. Většina pinčů je dominantních a bez správné výchovy se brzy pokusí stát vůdcem smečky a začnou si doma zjednávat pořádek po svém. Zájemci o pejska kteří chtějí vysloveně "hodného" a spíše submisivního jedince si mohou vybrat mezi mnoha společenskými plemeny, pinč však pro ně vhodný není.
Pinč je malý pejsek, který vyjíždí po velkých a pak se bojí
Toto je bohužel velká nepravda, podle které se nesmíme řídit pokud nechceme riskovat zranění svého psa. Pinč je značně sebevědomý a všechno co dělá myslí smrtelně vážně. Pokud potká jiného, stejně dominantního psa, neváhá si to s ním jít vyřídit bez ohledu na velikost. Všem rvačkám je proto nutné zabránit už v zárodku. Pinč totiž nepatří mezi psy kteří by se vzdávali.
Obleček je pro pinče zbytečný a dávají mu ho jen přecitlivělí majitelé
Pinč je pes s hladkou srstí bez podsady, proti zimě je tedy zcela nechráněný. Lze ho sice otužit, to je ale možné jen tehdy pokud pes žije trvale v chladnějším prostředí a má celoročně přístup ven. Otužovat psa který dvacet hodin denně tráví ve vytopeném bytě tím způsobem, že ho venku necháme sedět ve sněhu nebo dešti je surovost a hazard ze zdravím psa. Pinč je fyzicky výkonný pes, při pohybu se snadno zahřeje. Pokud ale jdeme na delší procházku a je opravdu zima, případně fouká prudký studený vítr nebo prší, představuje obleček vítanou ochranu před prochladnutím díky které se pes může vyběhat v jakémkoliv počasí. (S našimi psy chodíme celý rok na dvou a vícehodinové procházky.) V extrémě nepříznivém počasí je třeba věnovat zvýšenou pozornost zejména uším, které jsou dnes již nekupírované a mají tendenci omrzat. V tomto případě poslouží silná vrstva vazelíny nebo sádla kterým okraje uší namažeme. Stejně chráníme i tlapky před posolenými chodníky. Samozřejmě základní ochranou před prochladnutím je nechat psa aby se hýbal, nenutit ho v zimě sedět nebo stát.